Mírný pokrok v mezích mobilního telefonu

Nejsem z těch, co vymění za rok deset mobilních telefonů. Když to vemu, tak moje nyní destiletá cesta je chrakterizována krátkou linkou Nokia 2110 - 5110 - Ericsson R320 - R520 - Nokia 6630 - Sony Ericsson K800. A když se po ní zadívám zpět, tak s překvapením zjišťuji, že nejenže jsem všechny její body měl rád, ale i dnes bych byl schopen (a ochoten) kterýkoliv z telefonů na ní vzít a opět používat (obvzláště bych si užíval tu 2110). Naopak mi každý nový telefon působí méně radosti než ten předchozí (což je dáno i celkovou otupělostí na novinky). Vlastně jsem vždy odkládal telefon až poté, co v něm něco přestalo fungovat.

S tím souvisí to, že jsem vždy začal něco postrádat. To je obvzláště zarážející, když vyměníte telefon v průměru po dvou letech, vývoj letí a tomu novému zase něco chybí ;-). Chtěl bych tady vzpomenout na pár vlastností, které jsem po cestě poztrácel a stýská se mi po nich:

R520 a R320 se po hovoru s číslem, které jste neměli v seznamu zeptaly, zda si ho chcete do něho uložit. V případě kladné odpovědi jste doplnili jen jméno. Dalo se to vypnout.
R520 uměla automaticky zrušit hlasitý odposlech po přiložení k uchu (u sluchátka byly optické senzory).
5110 vydržela týden a to k ní byly k dispozici i kapacitnější baterie.
Na 6630 fungoval Fring. Aplikace, která vam zintegrovala VoIP, ICQ, GTalk a Skype do jediného prostředí a mohl jste být stále online. Přes UMTS postrach každého operátora.
6630 byla platformou i pro TomTom, takže se díky ní povedlo mít o jeden gadget méně (nepodstatné) a hlavně o několik nabíječek a kabelů v autě méně (velmi podstatné).
R520 a R320 umí na obsazené číslo automaticky znovu volat. Až se dovolají, tak hlasitě zazvoní.