Euro, koruna a krize

Nedokážu posoudit jak tísnivá je krize v zahraničí. Sleduji to jen přes média a ta jsou z definice vždy katastrofická. Zato každý může sledovat naši vlastní, českou, podobu krize z prahu svého domu. Přestože krize je příznakem globální ekonomiky a má globální rozsah, zdá se mi, že Češi zase objevili způsob jak mít něco speciálního.

Fakt je, že sama naše ekonomika je zvláštní a to dost nebezpečným způsobem. Realita je taková, že automobilová výroba sice na první pohled tvoří výraznou část naší produkce, ale nikdo vlastně nespočítal kolik lidí je na ni existenčně závislých, ačkoliv přímo nemontují auta u pásu nebo třeba nevyrábí brzdové destičky. Tohle uspořádání generuje ohormné zpoždění propadu. A samozřejmě neplatí, že když Škodovka prodá o 30% míň aut, tak obchod s nábytkem na boleslavském sídlišti prodá o 30% míň stolů. Ten také může klidně zkrachovat, protože nepracuje s takovou marží a kumulovaným ziskem jako Škoda. O přístupu k úvěrům nehovořím. Dopady do ekonomiky se tedy odhadují blbě, což je věc neblahá pro ekonomy a bohužel blahá pro politiky.

Pokud se na něčem nedá jednoduše shodnout, tak se to dá ohnout oběma způsoby a posloužit si tím libovolným způsobem. ČSSD i ODS to právě předvádí. Zkusme nalézt alespoň nějaké záchytné body.

Euro

Obecně panuje přesvědčení, že by Euro českému obchodu prospělo. Proč? Protože jeho zavedení odstraňuje kurzové riziko. Každé riziko se projevuje v koncové ceně a to navíc s rizikovou prémií. Pokud obchodník použije nějaký zajišťovací instrument, musí zaplatit bance a to tolik, aby se nejen zajistil, ale i vydělala banka, pokud se rozhodne zajistit sám, tak obvykle skončí s vyšší vlastní přiřážkou určenou na kurzové pohyby, než by bylo nutné. Příplatky za riziko tak prodražují produkci a samozřejmě snižují konkurenceschopnost. Intenzivně obchodujícím firmám samozřejmě nic nebrání už teď fungovat v Eurech, ale velká část plateb (platy, platby státu) se prostě musí provést v Korunách.

Druhá věc je, že nám aktuálně slaboučká Koruna pomáhá za krize přežít. Omezuje chuť po spotřebě importovaného zboží (což je věc, která se jinak dosahuje v EU těžko) a zlevňuje naše exporty. Navíc relativně zlevňuje i již nasmlouvanou pracovní sílu, což je opět něco téměř pohádkového. Vzhledem k tomu, že export je to na čem stojíme, tak to není špatná zpráva, ne? Myslím tedy, že v současnosti je pro nás Koruna jednoznačnou výhodou oproti stavu, kdybychom měli Euro.

Šrotovné

Je nesporné, že prvním nástrojem proti krizi, který se v ekonomice projevil je šrotovné. Tedy německé šrotovné. Výroba Fábií běží opět na 100%, aby dokázala pokrýt poptávku po autech v přepočtu za 130.000 Kč. Jisté je jedno: není dobrý nápad zavádět šrotovné v ČR a něco jsme přehlédli. První je jednodušší: stát zadotuje část nákupní ceny vozu. Na tom rozhodně nevydělá přímo. DPH, silniční daň (o dani ze zisku výrobce nemluvím, ta letos vysoká nebude) by shrábnul tak jako tak (DPH z jiné spotřeby a silniční daň ze starých aut). Aktuálně je veden spíš snahou odvrátit škody, které by hypoteticky nastaly, kdyby automobilky přizpůsobily úroveň produkce reálné poptávce. A tím se dostáváme k tomu přehlédnutí. Krize jen ukázala, že automobilová výroba je nafouklá bublina. Bez uměle nafouklé poptávky tažené nesmyslnou spotřebou je rovnovážná produkce snad někde na polovině objemu výroby aut. Realita je prostě taková, že není velký rozdíl mezi tím, jestli máte auto 3 nebo 5 let. V praxi se ovšem uplatňoval spíš ten první model. Pokud přejdete na ten druhý, objeví se převis produkce. Její zvednutí šrotovným je dočasné. Když se nevyčerpají peníze vlád, tak se vyčerpají řady ojetých aut už předtím zdecimované eko opatřeními. Doufá se, že do té doby se vše vrátí ke starému, ale je tu riziko, že lépe už bylo. Za této situace je jedině rozumné automobilovou produkci pomalu snížit už teď a trh vyčistit, protože dlouhodobě stimulovat ho nedokážeme. To by byla cesta, kdy bychom dokázali část kapacit v ČR převést během dvou nebo pěti let převést někam jinam. Takhle jednou narazíme na schod a bude to bolet.

Vládní výdaje

Šrotovné je jen jednou z palety vládního rozhazování, které by mělo zřejmě vyléčit koně, který se zastavil. Jisté je, že peníze vlády jsou ty nejdražší, které teď máme. Teda hlavně spíš nemáme. Rozpočty vlád byly schodkové už před krizí. Za ní se schodky zásadně zvýší a pokud to, co nemáme ještě roztočíme v ohromné poslední hostině, tak tu máme dlouhou krizi, která nás bude dusit po dalších třeba 20 let.

Lidé začali šetřit z důvodů nejistoty očekávání. To je logický krok. Vlády se chovají naprosto opačně. Tedy nelogicky. Navíc většina vládních výdajů bude mít velmi dlouhý průběh, ale nyní je třeba šokové změny představ firem o budoucím vývoji, aby se vývoj zlomil. Ten se tím nedosáhne.

Jak?

Přesto se zdá, že se v ČR začína vykrystalizovávat cesta, která by nás snad jednou nemusela mrzet:

• žádné velkolepé vládní utrácení
• zrušení DPH na firemní vozy odblokuje odložený nákup firem, které jsme zastavili fakt v ten nejlepší okamžik tak nějak sami
• urychlení odpisů změní neochotu firem investovat právě teď
• znovu se začíná mluvit o reformě sociálního systému, který z našeho rozpočtu dělá z velké části pevně daný průšvih na roky dopředu

Rajčatové expresso

Tenhle recept na rajčatovou polévku miluji, protože splňuje všechna receptová nej: vyžaduje minimum surovin (obvzláště ne ty, které zrovna nemáte nebo ty, které vám ve špajzu vydrží jen pár dní), je rychlý na přípravu a výsledek je velmi poživatelný.
Potřebujete rajčatový protlak. To tvoří téměř 90% produktu (ovšem zdaleka ne chuti), takže tady se nesmí šetřit. To myslím vážně. Kupte to nejdražší a nejlepší co dokážete. Já mám dobré zkušenosti s produkty firmy Valfrutta. Nejlépe nakombinovat jejich protlak a jejich loupaná rajčata (ty trochu rozkňohňejte). Anebo použijte protlak domácí.
Množství protlaku je jednoduché. Objemově prostě tolik, kolik chcete mít porcí polévky.
Protlak mrskněte do rendlíku a přidejte sůl, cukr, ocet a trošinku pepře. Jde o dochucování, takže je to podle chuti, ale vycházejte z toho, že samotný protlak by měl být tak dobrý, že ho dochucovat moc nebude třeba. Sajrajt kořením nespravíte.
Rendlík dejte hřát. Výhoda je, že se to může vařit jak dlouho chcete. Nepřipeče se to a rozvařit se už na tom nemá co.
Zasedněte k česneku. Více je lépe (základní ekonomická poučka). Oloupejte a nakrájejte na tenké plátky. Na pánvi rozehřejte olej a česnek osmahněte aby získal takovou skoro chipsovou konzistenci. Nesmíte to spálit, zhořkne to a můžete to vyhodit.
Hluboký talíř naplňte tím protlakem, přidejte zakysanou smetanu (opět bych na množství nešetřil), posypejte česnekem a jezte.
Názory se různí v tom, jestli se má smetana rozmíchat anebo jen z hrudky uďobávat jako kontrast. Oboje má něco do sebe.
Pokud tvrdíte, že to je vlastně jen protlak, máte pravdu. Proto ten musí být tip top. Ale smetana, teplota a česnek z toho udělají něco úplně jiného.

Počítejte s námi

Ku příležitosti 28.10. armáda uspořádala pro veřejnost přehlídku. Tato přehlídka stála jen armádu minimálně 15 miliónů Kč. Samozřejmě se okamžitě stalo otázkou jestli to náhodou není vyhazování peněz. Při pohledu na celkovou částku se to určuje docela blbě - je to hodně nebo málo za takovou kratochvíli?
Zkusme se na to podívat suše ekonomicky. Podle optimistických odhadů přehlídce přihlíželo asi 10.000 lidí. Prosté dělení nás dovede k nákladům minimálně 1.500 Kč na jednoho diváka. A teď si položmě otázku: Přišlo by těchto 10.000 lidí na takovou akci, kdyby se tam platilo vstupné patnáctset? Byly bychom rádi, kdyby se našlo pět takových pošuků, kteří by za pohled na jedoucí tank vyplázli takovou sumu.
Z veřejných peněz má smysl platit to, z čeho má (alespoň potencionální) užitek většina těch, kteří naplnili svými penězmi daný rozpočet. A ten užitek je vyšší než náklady na to vynaložené. I pro veřejné statky by měl platit zákon mezního užitku. Je pravda, že ten se na ně aplikuje pouze velice obtížně, protože těžko určíte, kolik by daný spotřebitel byl ochoten za danou veřejně dostupnou věc zaplatit, když za ní platit nemusí. Ale tahle přehlídka má natolik nerovnovážný výsledek, že o její ekonomické nesmyslnosti asi ani nemůže být pochyb.
Mohlo by se zdát, že takto zářných ekonomických nesmyslných rozhodnutí státu je málo. Jenže jejich existence vede k podezření, že pouze nesmyslných, ale neprůhledných, je mnoho. Pokud stát není schopen nahlédnout u takto jednoznačných konin, že koná neefektivně, je téměř jisté, že v méně jednoznačných problémech se zachová se stejnou naivitou.

Podraz jménem Podnikatelské eKonto

Vzhledem k tomu, že mBank stále nemá podnikatelské účty, zůstávám u eBanky - pardon, Reiffeisenbank. Z dob, kdy můj bankovní svět nebyl žlutý mám k účtu cenový program Plus zdarma. Výměnou za závazek k minimálním měsíčním kreditním obratům v určité výši získávám nižší cenu poplatků za běžné věci (např. příchozí platba na účet). Na druhou stranu jsem si nepořídil další služby, které by mě zajímali (jako Dávková komunikace nebo platební karta k podnikatelskému účtu), ale stojí nekřesťansky moc. No a nyní RB vylezla se zázrakem s názvem Podnikatelské eKonto. V něm jsou právě tyto služby, které bych využil, zdarma. Fajn, jdeme na změnu tarifu. Jenže už jsem potřelý matador ve čtení drobných písem. Takže jsem si uvařil čaj a zasedl k Excelu a porovnávání stávajícího (Plus zdarma) a zamýšleného (Podnikatelské eKonto).
Rychle zjistíte, že ceník Podnikatelského eKonta je řešen jako doplněk k ceníku celkovému. To má jeden skrytý půvab. Vypíchnete zvýhodněné položky a ostatní ponechate v ohromném ceníku celkovém. Což je také zakopaný pes. Protože u Podnikatelského eKonta jsou položky mimo akci odvozovány i v nejvyšším režimu zvaném Premium od programu Základ. Takže pokud mám nyní příchozí platbu v Plus zdarma za 1,80 Kč (z RB) a 3,80 (mimo RB), tak po konverzi na eKonto bych získal suprových 4,90 (z RB) a dokonce 6,90 (mimo RB)!
Celé to je samozřejmě o tom, že požadovaného měsíčního obratu dosahuji pomocí průměrně 40 příchozích plateb měsíčně, což je u podnikatelů vcelku běžné číslo (lidé prostě platí faktury). Takže lehce nahlédnete, že by mne přechod na eKonto přišel asi na 120 Kč měsíčně navíc. Za to bych získal něco (kartu a Dávkovou komunikci) zdarma. Ovšem zatím jsem se bez toho obešel a rozpočtená měsíční výhoda plynoucí z jejich nulové ceny je asi 111 Kč. Pokud bych o ně stál, tak by mě vyšlo levněji si zaplatit si je u mého stávajícího programu. Tam to při jejich ceně nejsem ochoten, takže zřejmě jejich užitek nepřevyšuje jejich náklady. Což je základ ekonomické teorie, kterou se pomocí různých nabídek Zdarma daří před lidmi úspěšně maskovat.

O2Off: Jsou na hlavu

Hezky jste se na mne ve vlaku usmál. To spousta lidí neumí.

Prague Food Festival 2008

Takže letos to částečně sponznulo O2, protože při odchodu od něho jsem nabral z tunelovaného Benefitu poukázky do TicketPro a lístky na PFF se dají přes tuto síť koupit. To je ale stejně houby platné, když na lístkách je jen 10 grandů a Žofín je tak velký ;-)

U vchodu jsem potkal Petra Máru (poprvé na živo) a někde tam celý den pobíhal Cuketka, kterého jsem možná zahlíd, ale nenakontaktoval.

Začali jsme pěkně zostra u stánku Hiltnu. Raviola (doslova jeden kus) plnena artyčokem, zalitá omáčkou z červené řepy a zakrytá křupavou slaninou. Jak už zmiňuje Cuketka, tak kuchaři tam sice česky mluví, ale tak jako děti z mateřské školky. Přesto mají tendenci všechno hezky vysvětlit, takže jak jsem pochopil, tak ta slanina se smaží stištěná mezi dva mramorové pláty. Nedokážu si to moc představit, ale byla super. Každopádně pro mne byla v této porci největší překvapení omáčka z červené řepy, kterou jinak moc nemusím, ale tady to bylo něco excelentního podobajícího se snad jahodám.

Doplnili jsme to creme brulee, kteréžto tam mají ve dvou provedeních: čokoládové a mangové. Zkusili jsme postupně obě. Martině víc chutnalo čokoládové (belgická 75%), mně mango verze. Oboje ovšem vynikající.

Celá severní část Žofína divně smrděla (jinak se to nedá definovat). Tento smrad obstarávala výroba raclette u Monarchu. Když to tak smrdělo, tak se to muselo vyzkoušet a za 1 grand se to ukázalo jako investice století. Ten talířek se sýrem byl snad bezedný a pečiva k tomu možno nabrat dle libosti. Navíc to bylo velmi dobré, takže první dvě zastavení nastavila laťku hodně vysoko.

Dál si vzpomínám na belgické mušle od Auberge de Provance. K nim jsme dostali 0,5 dcl (řekněme tedy frťana) belgického piva. Vybrali jsme si myslím černorybízové. Bylo dobré, ale vypil bych toho spíš 0,5 l, což nešlo.

Pak jsme zkusili investovat více (6 G) za bramborové noky s letním lanýžem u Ambiente a ukázalo se to chybou. Možná jsem diletant, ale osmažené bramborové noky mi chutnali jako bramborová kaše z prášku a chuť lanýže byla (-li jaká) spolehlivě přebita sýrem. Jednoznačně nejslabší bod a bohužel také myslím nejdražší.

Chuť nám trochu napravila zaječí paštička s hruškou a brusinkami od Lípy. I ta ale mohla být chuťově výraznější, takhle to zachraňovaly jedině ty brusinky.

I zkusili jsme tedy rillete z lososa uzeného v teplém kouři s fenyklovým salátem a hořčicovo-medovou omáčkou od Alcronu. Nebylo to zlé, ale nezbavilo mne to dojmu, že uzení je pro lososa, kterého miluji na jakýkoliv způsob ten nejméně vhodný způsob úpravy.

V tuhle chvíli začínalo být už docela plno (v žaludkách i na place), takže jsme se rozhodli přejít do lehčí fáze, kterou jsem zahájil nealko variací na mojito od Mattoni, které se alko plně vyrovnala. Moc dobré za 2G.

Úplný závěr obstarala dvojitá porce domácích čokoládových trufflí opět od Auberge. Ty jsme si už vzali na cestu s sebou. (2x 3 G)

Největší překvapení dne pochazí od našeho auto, které vydrželo zaparkované přímo před vchodem na modré zóně bez jakéhokoliv postihu. Vivat.


P.S. Žofín, počasí, počet lidí (hlavně ze začátku - cca. 15h) se ukázalo dokonalou kombinací. Přišlo mi to jako lehká letní party. Spousta míst k usednutí, supr výhled a pohoda.