U vchodu jsem potkal Petra Máru (poprvé na živo) a někde tam celý den pobíhal Cuketka, kterého jsem možná zahlíd, ale nenakontaktoval.
Začali jsme pěkně zostra u stánku Hiltnu. Raviola (doslova jeden kus) plnena artyčokem, zalitá omáčkou z červené řepy a zakrytá křupavou slaninou. Jak už zmiňuje Cuketka, tak kuchaři tam sice česky mluví, ale tak jako děti z mateřské školky. Přesto mají tendenci všechno hezky vysvětlit, takže jak jsem pochopil, tak ta slanina se smaží stištěná mezi dva mramorové pláty. Nedokážu si to moc představit, ale byla super. Každopádně pro mne byla v této porci největší překvapení omáčka z červené řepy, kterou jinak moc nemusím, ale tady to bylo něco excelentního podobajícího se snad jahodám.
Doplnili jsme to creme brulee, kteréžto tam mají ve dvou provedeních: čokoládové a mangové. Zkusili jsme postupně obě. Martině víc chutnalo čokoládové (belgická 75%), mně mango verze. Oboje ovšem vynikající.
Celá severní část Žofína divně smrděla (jinak se to nedá definovat). Tento smrad obstarávala výroba raclette u Monarchu. Když to tak smrdělo, tak se to muselo vyzkoušet a za 1 grand se to ukázalo jako investice století. Ten talířek se sýrem byl snad bezedný a pečiva k tomu možno nabrat dle libosti. Navíc to bylo velmi dobré, takže první dvě zastavení nastavila laťku hodně vysoko.
Dál si vzpomínám na belgické mušle od Auberge de Provance. K nim jsme dostali 0,5 dcl (řekněme tedy frťana) belgického piva. Vybrali jsme si myslím černorybízové. Bylo dobré, ale vypil bych toho spíš 0,5 l, což nešlo.
Pak jsme zkusili investovat více (6 G) za bramborové noky s letním lanýžem u Ambiente a ukázalo se to chybou. Možná jsem diletant, ale osmažené bramborové noky mi chutnali jako bramborová kaše z prášku a chuť lanýže byla (-li jaká) spolehlivě přebita sýrem. Jednoznačně nejslabší bod a bohužel také myslím nejdražší.
Chuť nám trochu napravila zaječí paštička s hruškou a brusinkami od Lípy. I ta ale mohla být chuťově výraznější, takhle to zachraňovaly jedině ty brusinky.
I zkusili jsme tedy rillete z lososa uzeného v teplém kouři s fenyklovým salátem a hořčicovo-medovou omáčkou od Alcronu. Nebylo to zlé, ale nezbavilo mne to dojmu, že uzení je pro lososa, kterého miluji na jakýkoliv způsob ten nejméně vhodný způsob úpravy.
V tuhle chvíli začínalo být už docela plno (v žaludkách i na place), takže jsme se rozhodli přejít do lehčí fáze, kterou jsem zahájil nealko variací na mojito od Mattoni, které se alko plně vyrovnala. Moc dobré za 2G.
Úplný závěr obstarala dvojitá porce domácích čokoládových trufflí opět od Auberge. Ty jsme si už vzali na cestu s sebou. (2x 3 G)
Největší překvapení dne pochazí od našeho auto, které vydrželo zaparkované přímo před vchodem na modré zóně bez jakéhokoliv postihu. Vivat.
P.S. Žofín, počasí, počet lidí (hlavně ze začátku - cca. 15h) se ukázalo dokonalou kombinací. Přišlo mi to jako lehká letní party. Spousta míst k usednutí, supr výhled a pohoda.
